Dirty Way a jejich nové CD ‘‘Realita‘‘
Kapela Dirty Way z Litomyšle chystá mnoho nového. Vydávají svojí druhou desku, v duchu punk-rocku, nafotili nové fotky a chystají i spoustu koncertů. Všechny detaily o jejich vzniku se dozvíte v rozhovoru, který jsme pro vás pořídili při příležitosti vydání nového CD. Za rozhovor děkujeme zpěvákovi Pájovi.
- publikováno 31.03.2013
- Martina Jánská
- Rozhovory
- trvalý odkaz: http://beta.dwd.cz/article/p-661
Jak vaše kapela vznikla? Proč Dirty Way?
Já jsem od malička rád zpíval, brácha začal asi v patnácti hrát na kytaru a naučil hrát i kamaráda Fandu. Po pár vystoupeních jsme si konečně našli i bubeníka a basáka. Všichni jsme se znali, jelikož jsme byli z jedné vesnice, takže žádný „HIGH SCHOOL MUSICAL“. No a s názvem to není o nic těžší. Byl vymyšlen ještě v době, kdy jsme nevěděli, jestli budeme zpívat v angličtině nebo češtině. Já jsem navrhl „Way“, což se zbytku kapely přestalo za chvíli líbit. Když jsem se dal do přemýšlení, tak mě asi za půl minuty napadlo „Dirty Way“ a kluci řekli, že to zní hned lépe. Nic jiného v tom není třeba hledat. Dnes už bychom možná dali název jiný, ale změna by nebyla dobrá pro ty, kteří už nás znají, jako „špinavce“.
Co všechno už máte za sebou?
Mezi naše úspěchy a nejlepší zážitky řadíme hlavně druhé místo na TV Óčko, v anketě Výtah, s videoklipem písně „Hudba pro všechny“, což byl společný projekt nás a rapera Maika Brapa. Super bylo i hraní na Výravě s Nightwork a UDG. Je toho víc, ale doufám, že to je jen malé procento z toho, co ještě zažijeme.
Chystáte se vydat vaše druhé album, kdy to bude? Můžete prozradit jeho název? O čem bude?
Placka se bude jmenovat „Realita“ a jako nejpozdnější termín vydání jsme si dali 1. květen. Zatímco první deska se nesla v puberťáckém duchu užívání, problémů s holkami a podobně, tak si myslím, že jsme trošku vyspěli, a to jak hudebně, tak po stránce textů. Dokonce v písničce „První den na škole“ se i tak trochu vracíme na střední školu, takže to může vyznět, že jsme starci, co pláčou nad hrobem, ale rozhodně to tak není. Čekat můžete zase melodický punk-rock, méně písní o holkách a když už, tak to nejsou pohádky, snad kromě skladby „Summer Song“. Rozhodně to ale není album negativních myšlenek. Určitě je se na co těšit, nahrávky se nám líbí čím dál víc a už se nemůžeme dočkat, až to uslyší i naši posluchači. Jako bonus jsme přidali unplugged verzi jedné ze starších věciček „Život jde dál“. No a myslím, že už můžeme prozradit i to, že chystáme videoklip, který by měl být na písničku „Příběhy“.
Kde jste album nahrávali?
Deska se točila, s delšími i kratšími přestávkami, od začátku loňského roku, ve studiu v Dolních Rápoticích. Už jen tohle studio byl pro kapelu krok vpřed. Bylo to první studio, ve kterém jsme byli opravdu stoprocentně spokojení, a to jak se zvukem, nahráváním, zázemím, tak i přístupem k nám, coby zákazníkům. Prostě maximální satisfaction.
Zahrajete si na některých festivalech?
Na některých určitě, ale i letos to vypadá, že se nám nepodaří proniknout na Rock For People, Sázavu a podobně. Spíše menší festivaly. Něco už je rozjednané, ale nic jistého. My jsme si na podzim prošli asi největší krizí a v době, kdy se tyhle akce domlouvají, jsme se místo práce na kapele, málem povyhazovali navzájem, takže jsme propásli moment jednání o hraní na velkých festivalech. Špatná nálada ve skupině už se naštěstí vytratila, dali jsme si jistý řád a pravidla, která se snažíme dodržovat. Momentálně je pozdě snažit se dostat na větší festivaly, ale chceme zkusit kontaktovat „profláklejší“ interprety a pokusit si zahrát na nějakých jejich akcích. No a příští rok už snad vyjde i nějaký ten známější fesťáček.
Co považujete za váš největší úspěch?
Na tuhle otázku už jsem tak trochu odpověděl. Určitě je to 2. místo v anketě Výtah, na TV Óčko. Snad i tento úspěch přestane být někdy náš největší a my se posuneme zase dál.
Čeho chcete na české scéně dosáhnout?
Tak v 15 letech to byla O2 aréna. Teď, když si už i samy můžeme koupit cigarety, tak jsou naše cíle skromnější. Chceme zanechat nějakou stopu, aby se za 50 let aspoň vědělo, že tady nějaká taková kapela byla. To obnáší stálou základnu fanoušků, čas od času udělat rozhovor a mít plný klub. Už dávno nejsme dobyvatelé, ale rádi bychom se jednou zařadili mezi kapely, které jezdí turné po klubech a fesťákách, točí desky a klipy, no a asi největší sen je si muzikou minimálně dobře přivydělat.
Co děláte ve volném čase, je hudba váš jediný koníček?
Rozhodně ne, každý máme něco. Já se zajímám o Východní Ásii, Tommy se kéruje, Wicky zdivočel a začal jezdit na párty, Láďa dělá do gastronomie, Fanda zase do financí (což je vlastně i jeho zaměstnání). Většina kapely už pracuje, takže už to nemůžeme dělat tak naplno, jako když jsme byli studenti, ale krom těch koníčků, co jsem vyjmenoval, je pro nás muzika prioritou číslo jedna.
Jak jste se dostali k hudbě?
Já zpívám od malička, bráchu naučila na kytaru mamka a možná spolužáci na internátě. Fandu naučil brácha, Láďa se naučil kvůli nám, protože ho život muzikanta lákal, a Tommy to má v genech od taťky.
Pozvěte fanoušky na své nejbližší koncerty
To nejtěžší nakonec (smích). My v téhle době cvičíme koncertní program. Máme dokonce v plánu si pronajmout sál a trénovat třeba i pohyb na pódiu nebo komunikaci s publikem. Koncertovat bychom měli začít v květnu. V tom samém měsíci by měl být také křest „Reality“, možná Majáles ve Svitavách a po třech letech návrat do Hradce Králové. Přesné termíny ale ještě nemáme, ale včas dáme vědět.