DWD.cz

Vaším domovem je Broumov. Jak moc Vás v poslední době ovlivňuje Praha a zejména management v podání Bandzone.cz?
Máš pravdu, naším domovem bude navždy Broumov. Je to místo odkud jsme vzešli, kde máme své rodiny, kam se někteří z nás rádi vrací a co je asi nejpodstatnější, Broumov je místo kde vzniká 99% textovýho materiálu. To místo je nevyčerpatelná studnice příběhů a atmosfér. Praha hraje roli, jako u spousty dalších mimopražských kapel, ryze technickou. Jsou věci, které se jednoduše řeší pouze v Praze. Je dobrý ji mít po ruce a být u schůzky, rozhovoru, natáčení včas. Nic jiného pro nás Praha neznamená.

Jedním z faktorů, které Vaši kapelu proslavili, jsou silné české texty. Který člen je autorem? Popřípadě spolupracujete s externími textaři či producenty?
Děkujeme. Texty píše Thom. Neexistuje snad jediná píseň, kterou můžete od nás znát, že by otextoval někdo jiný. Producent je věc jiná. Poslední dvojalbum jsme sice vykřesali pomocí vlastních sil, až tak jsme byli sebevědomí a nestala se chyba. V minulosti jsme spolupracovali např. s Martinem Volákem, s Pelfem. Upřímně producentskej dohled je super věc. Najednou je tu někdo, kdo na váš nedotknutelný světový hit pohlíží nezaujatě a velmi snadno se zjistí, že váš hit stojí za starou bačkoru a s hitem nemá nic společnýho.

Jedno staré pravidlo říká, že každý začínal v punkové kapele. Bylo tomu tak i v případě členů Imodium? 
Starý pravidlo nelže, jen ten termín „punk-začátek“ se postupem času přepitval do jinýho, dost zaoblenýho a obroušenýho tvaru. Naši tátové byli generací těch, co museli absolvovat přehrávky a čekat na povolení, jestli vůbec budou moct dělat bigbít, takovej aby nenasral celej rudej svět. O výbavě nemluvě. My jsme generací, kdy to bylo super dobrodružství. Hráli jsme na Jolany a jako zesilovač na kytaru posloužil kotoučovej magnetofon Tesla. Nahrávky jsme pořizovali na kazety. Na první studio se šetřilo rok. U dnešní generace mě nenapadá snad žádnej limit, žádný omezení, ale pevně věřím alespoň v přetrvávající vzrušení.


Jaký byl důvod odchodu energického Radouše a nástupu Vašeho nového baskytaristy Roona? Zůstali jste jinak v původní sestavě?
Na to už bylo odpovězeno mnohokrát. Nejspíš proto, že energický Radouš nakonec energii vkládal do úplně jiných věcí. Do naší původní sestavy ještě před odchodem Radouše, přišel kytarista Daniel.

Přišel někdy v kariéře Imodium den, kdy jste si řekli: „Asi už toho bylo dost, kašleme na to“?
Společně nikdy. Individuálně měl takovej pocit asi každej z nás. Víte je to věc, kterou děláte deset let. I když si, obzvlášť v dnešní době, vlastně nemáte na co vyloženě stěžovat, jsou chvíle, kdy se cejtíte jako idiot, nebo jste vyčerpaní nebo chcete jednoduše na chvíli vydechnout, ale zjistíte, že z toho prostě nejde vyskočit.

Vydali jste "novou" desku Polarity. Má velmi zajímavý název, proč zrovna Polarity? Co to znamená?
Ona ta deska je stará dva roky ;) Takže označení „nová“ nám lichotí i když to asi nebyl původní záměr od tebe! V době kdy si nikdo nic nekoupí je rozkošný, když rok po vydání alba vám někdo řekne „ a kdy už bude konečně další?“ Polarity jinak označuji výraz pro ano/ne, levá/pravá, pravda/lež, noc/den. Víte? Každá mince má dvě strany.Pravda je někde uprostřed. Proto i dvojalbum. Elektricky/akusticky.

Čím se liší od dosud vydaných CD? Jaký má ohlas u  fanoušků?
Zvukem, přístupem, vývojem, myšlením, jinými lidmi v kapele. Ohlas má skvělý. 

Jak dlouho Vám trvalo, než jste ji nahráli do konečné verze? Přizvali jste k nahrávání desky nějaké hosty?
Ten čas už dohromady nedáme. Nějak klasicky, rok to dáváte na hromadu, pak křešete, křešete, až vykřešete. Jak už bylo řečeno, tohle album jsme si dělali sami. Jakože úplně. Pronajali jsme si broumovské divadlo, pronajali jsme si techniku a 14 dní jsme žili v divadle. Dalo to hodně práce, ale vyplatilo se. Hosty má, Honzu Křížka z Blue Effect, Michala Hrůzu nebo Zellera z Cocotte Minute.

Co Vás vedlo k tomu věnovat se zrovna Vašemu žánru muziky? Měli jste jasno už na začátku, nebo jste se dohadovali delší dobu?
To je zvláštní otázka. Představ si, že ze všech zmrzlin miluješ právě vanilkovou. Proč právě ji? Já nevím, každýho z nás od dětství obklopovala muzika. Zaplaťpánbůh rocková. My chtěli kapelu, abychom vypadli z malýho města. Jediný co jsme věděli, že by měla být hlučná, tedy rocková. Ale chápu, mohl to být punk, nebo hardcore.

Blíží se období koncertů, festivalů, na který se těšíte nejvíc? Máte nějaké místo, kam se vždycky rádi vracíte?
My se rádi vracíme především ven. To znamená na všechny fesťáky. Máme radši festy než kluby. Nenapadá nás momentálně jedinej festival, kterej by byl příšernej, na kterej bychom se už nikdy nechtěli vracet. Ale na druhou stranu v daleký minulosti bychom určitě nějakej našli.

Pořád něčím překvapujete. Je něco, čím překvapíte své fanoušky příště?
A to je právě ono, trochu jsme ty lidi rozmlsali. Takže naše překvapení, protože bychom rádi našli konečně čas na dělání nový muziky, bude to, že teď dlouho žádnej fór nebude! Hrajeme v bytech, na lodi, hráli jsme ve vlaku. Natočili dokument, klip v klášteře. Je na čase se trochu uklidnit.

Děkujeme kapele Imodium za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů nejen v nadcházející festivalové sezoně!