DWD.cz

Tehdy na Čarodějálese, pokud mě paměť neklame, hráli ještě ve čtyřech a za bicími seděl bubeník Dejv.
Jak tak čas plynul, přibrali si Leopardi do party "synťáka"(nevím jak se tato funkce dá jinak nazvat :)) a kytaristu v jedné osobě, Lukáše.
A čas plynul dál a za bicími jsme už bubeníka Dejva nevídali tak často. Na této pozici se vystřídalo několik jiných adeptů ( a nechtějte po mě přesná čísla ani jména, protože je vážně nevím), ale já osobně jsem zatím z žádného z těchto kluků necítila takovou energii, jaká šla vyzařovala z Dejva. Není to nic ve zlém myšleno na všechny ty další kluky,kteří byli ať už více či méně šikovní a energičtí, jen je to asi jakýsi můj zaujatý a neobjektivní postoj, který ve mně je zakořeněný jen proto, že ve složení Ondřej, Jiří, Honza, Dejv a Lukáš jsem tuhle skupinu měla možnost vídat nejčastěji.
No, ale život jde dál, a já se mile ráda nechám překvapit tím, až na mě zpoza bicích bude sálat zase trošku jiný příval energie.

Leopardi jsou pro mě takové strašně zvláštní seskupení. Indie/pop/rock pro mě nikdy nebyl stylem, který by mě dostával do kolen, jenže hudba Professor Leopard je asi spíš o srdci, pocitech, o nějakém zážitku a prožitku z hudby.
Je jedno jestli je vidíte v malém klubu, mačkat se na ještě menším pódiu nebo jestli se téměř ztrácí na velké festivalové stagi. Oboje jim sluší.
Je jedno jestli stojíte pod pódiem a nebo na druhé straně klubu, tu energii musíte cítit, i kdybyste nechtěli. Nejednou se mi už stalo, že jsem se ocitla na vystoupení Professor Leopard třeba i dvakrát v jednom týdnu. V takových případech se mi většinou stává, že mě kapela začne trochu nudit, jejich vystoupení se pro mě stane tak trochu stereotypním a neosobním. Přesně vím, kdy se co bude dít, kdy zpěvák řekne to a to, kdy začne skákat, kdy řekne historku a tak dále.
Tohle není případ Leopardů. Nikdy nevíte, co čekat. Někdy na nich můžete poznat, že prostě nemají svůj den a show není taková, jak jste zvyklí. Prostě se v tom jejich momentální rozpoložení promítne. Ale na druhou stranu, není to lepší než kdyby se přetvařovali po celou dobu koncertu a na pódiu říkali, jak je všechno strašně skvělý, když by to tak nebylo?
Naopak, když na koncertě chytnete kluky v dobrém rozmaru, může vás to nakopnout tak moc, že nebudete chtít odejít a i když odejdete, nebudete chtít usnout.
Každý z těch kluků je osobnost, každý do kapely dává kus sebe a celá tahle směs čtyř ( až pěti) duší tvoří jedinečný celek.

V únoru Leopardi pokřtili v brněnském klubu Melodka EP Bury me with Mr. Werner, na kterém kromě oblíbeného songu Chicken najdete mimo jiné také duet s Emou Brabcovou z kapely LUNO, Lullaby and Funeral.
Professor Leopard má slušně našlápnuto a nepolevuje.Naopak kluci stále pracují na nových věcech a v jejich kalendáři se objevuje stále více a více akcí. Už loni jste je mohli vidět například na Colours of Ostrava, Moravských Hradech a letos třeba na brněnském Majálesu.

Kde všude se ještě letos objeví to můžete sledovat třeba na jejich Facebooku: http://www.facebook.com/professorleopard
Já přeji klukům jen to nejlepší v cestě za jejich snem, ať už je jakýkoliv :)