DWD.cz

Tak začneme od začátku...Jak jste se dali dohromady, kdy...No, co jsou Milestone vlastně zač?
Martin: Začalo to vlastně tak, že já a Mareček jsme spolu chodili...do třídy...
Marek: Dokonce jsme spolu seděli...Ale nespali jsme spolu.
Martin: Jenom jednou :)) No a já jsem strašně chtěl založit kapelu a už to bude tak nějak tři roky, co jsme tady s Markem začali spolu tak nějak u nás v garáži v Soběšicích. Pak jsme k sobě sehnali nějakou skupinku lidí, to bylo dost tragický a udělali jsme pár "hitovek", který doufám nikdo nikdy neuslyší, protože bych se musel stydět za to, že si říkám hudebník :))
Marek: No a co se týče sestavy Milestone, jak jsme teď, tak to je asi půl roku.

V jakým teď hrajete složení?
Martin: Bicí, basa, doprovodná kytara, sólová kytara a zpěv.

Jak vznikl název kapely?
Marek: Tak Milestone znamená vlastně milník. Protože jsme se pořád měnili a hlavně před tím jsme měli hrozně blbej název, kterej se nedal ani vyslovit...no, sice jsem ho vymyslel já, ale stejně...
Martin: Co kecáš. Očividné řešení se dá vyslovit...
Marek: Nevim. To musel vymyslet úplnej dement :))

Co za styl hrajete vlastně?
Martin: Chtěli jsme hrát klasicky punk-rock, ale nakonec je z toho spíš takovej rock.

Anglicky nebo česky?
Martin: Anglicky, protože tam byla taková ta myšlenka, že budeme přece jednou hodně slavní a když za hranicema budeme zpívat česky, tak nám ty lidi nebudou rozumět.
No jo, ale co když vám anglicky nebudou rozumět tady v Česku?
Martin: No protože když budem zpívat česky, tak se všichni zaposlouchaj jen do textu a nebudu vnímat hudbu.

A je pro vás důležitější text nebo hudba?
Marek: Pro mě určitě hudba než text. Možná kdybych byl zpěvák, tak text, ale takhle když hraju na bicí...
Martin: Třeba máme písničku Grandfather a tam je důležitý oboje. Tam jsem hudbou vyjádřil svoje pocity a ten text to jakoby podkresluje. Mám to tak půl na půl. Já většinu textů neznám ani :))

Co vás dotáhlo k hudbě? Bylo to ve vás už nějak odmalička?
Martin: Já jsem z hudební rodiny a nejdřív jsem měl jako povinnost klavír, asi tři, čtyři roky a furt jsem musel dělat stupnice jak idiot a to mi hrozně vadilo. To mi bylo nějakejch sedm nebo osm roků. Pak jsem začal hrát na kytaru a měl jsem sen že budu hrozně slavnej rocker :))
Marek: Já teda nejsem z hudební rodiny, ale jsem z rodiny :)) A taky jsem hrál na klavír stupnice jak idiot, takže mě to taky nebavilo. A pak mamka, na základě toho, že když jsem byl malej, tak jsem do všeho třískal vařečkou, mě dala na bicí.
(ke slovu se dostává basák Havel, který do této doby pouze seděl a usrkával ze svého piva :))
Havel: Já pocházím z rodiny hudebních antitalentů.
Marek: Převzal si žezlo :))
Havel: Přesně tak. A dostal jsem se k muzice asi ve třinácti, kdy mi umřel strejda, kterej pro mě byl jako druhej táta. Tak nějak jsem vytáhla kytaru, kterou jsem dostal k desátejm narozeninám a nebavilo mě na ní hrát, a začal jsem si drnkat. Jenže jsem zjistil, že mi moc nenarostly prsty a těch šest strun je moc, tak jsem přešel na čtyři a od té doby hraju basu.
Martin: A pak přišli The Who a změnili ti život :))

Máte nějaký hudební vzory?
Havel: No já mám právě za vzor The Who ( následuje výbuch smíchu zbytku kapely :)) ... oni si ti pitomci neuvědomujou, že ta basa je důležitá!
Marek: No když jsem hrál na klavír, tak jsem neměl žádnej vzor, to jsem toho chtěl nechat, pak když jsem hrál na bicí, tak jsem toho chtěl taky nechat, protože jsem měl starýho, tupýho učitele, kterej byl úplně vykouřenej a nenaučil mě vůbec nic ještě k tomu. Pak jsem dostal novýho učitele z JAMU, kterej hrál uplně jinak prostě, čtyřma palička a řekl jsem si že bych chtěl umět hrát tak nějak jako on...
Martin: Aspoň třema paličkama :))
Marek: Spíš aspoň tou jednou abych to uměl :))
Martin: No a můj vzor, toho co bych chtěl v hudbě dosáhnout jsem já :)) Mě se to různě měnilo ty vzory. Začalo to na Green Day, pak Guns´n´Roses, Slash a teď asi největší vzor v současný době Synyster Gates z Avenged Sevenfold. A největší vzor toho, kam bych se chtěl dostat a čeho bych chtěl dosáhnout, tak to je můj děda.

A kam by ses chtěl dostat?
Martin: Prostě bych chtěl bejt známej.
Co tě na tom tak láká bejt známej a slavnej?
Martin: Chtěl bych tady po sobě něco zanechat. Nechci bejt jeden z těch sedmi miliard lidí, kterej si udělá dvě děti, postará se o ně a umře. A vzpomenou si na něj jenom ty dvě děti...a možná vnoučata.
Marek: Ty si myslíš, že tvoje děti ještě budou mít žaludek na to dělat další děti? :))
Martin: Chci prostě zanechat něco víc, než to, že jsem jeden člověk co tady žil.

Co je na vás zajímavýho?
Marek: Tak určitě Havel :))
(Havel zdvihá hlavu od svého stále ještě nedocrcaného piva :))
Martin: Asi to, že skoro vůbec nekomunikujem s publikem. A moje vlasy :))
Marek: Jsme hodně pasivní, to taky není každá kapela :))

A jelikož se rozhovor uskutečnil v období silvestra, mají pro vás kluci i novoroční pozdrav!:))
Přejeme klukům hodně štěstí nejen na hudební scéně a děkujeme za rozhovor :)