DWD.cz

Na Slezkoostravský hrad jsem dorazil jako jeden z prvních, měl jsem sebou mapku a časový harmonogram abych stihl všechno co jsem naplánoval. Tohle byl ze strany organizátorů skvělý krok. V 13:30 jsem měl ještě jasno, musel jsem si prostě jít poslechnout Charlie Straight, živě jsem je viděl naposledy v roce 2010 a také zrovna na Majálesu, takže jsem byl zvědav co se u nich změnilo.

Stál jsem úplně u pódia
v první řadě. Pěkně jsem slyšel , viděl a všechno bylo v pořádku, pokud jsem se teda neotočil. Všude okolo mě poskakovaly ženy, slečny, dívky a já si připadal jako na sraze nějakého feministického sdružení. Ale to samozřejmě není na škodu, mě se Charlie Straight velice líbili. I po těch dvou letech jsem z nich slyšel že dospěli. To už jde samozřejmě slyšet i na jejich poslední desce Someone With a Slow Heartbeat. Kluci si to užili, holky pařily, skok z pódia následná procházka v davu byli také příjemným zpestřením.

Po tom co „Čárlíci“ zakončili svoji show, splašeně jsem lítal a poslouchal kde se co děje. Nejvíce času jsem strávil příjemné partičky Fast Food Orchestra, je to šílená směsice stylů, v jejich podání neskutečně energická. Dav pod pódiem už byl hodně početný a tyhle taneční rytmy opravdu nikoho nenechali v klidu. Okolo čtvrté jsem vyrazil k druhému pódiu kde se právě chystala nadějná a mladá partička Retro Jokers.

Nebyl jsem na jejich koncertě poprvé a opět se rád přiznám k tomu že jsem opět neudělal chybu. Až na drobné zvukové nedostatky, ze stran zvukařů to byla pařba se vším všudy. Ve chvíli kdy kapela nastoupila, lidé seděli opodál, popíjeli pivo a znuděně koukali. Ale to co se dělo po 15min vypadalo naprosto jinak, hromada lidí pod pódiem paří jako za mlada a hltají každým soustem to, co jim Jokeři naservírovali. Pánové přesně ví co publikum, převážně tedy mladé publikum potřebuje, a přesně ví jak jim to dát.

Po vystoupení Jokerů jsem objevil jedny z prvních organizačních nedostatků. Šílené fronty na pivo, fronty na záchod a předražené jídlo. Ve frontě na pivo jsem průměrně strávil 43 min, děsivé. Čas plynul a já se za poslechnu živelných Skyline a Rattle Bucket už pomaličku připravoval na Chinaski, hlavní tahouny večera, samozřejmě po mých oblíbených Sunshine ale k těm se ještě dostaneme.

Jak se dalo čekat tak Chinaski opravdu nezačali včas, celý program nabral trochu zpoždění ale ono to vlastně vůbec nevadí. Majáles je prostě Majáles. Chinaski jsem viděl a slyšel živě poprvé od té doby co jim bubnuje Marpo. Abych byl upřímný, Marpovy projekty se mi většinou nelíbily a proto jsem se snažil být nezaujatý a vychutnat si Chinaski tak jako vždy. A opět nezklamali, zahráli většinu svých hitů, dokonce i nějaké novější pecky. Myslím že většina lidí co na Chinaski dorazila, a to jich nebylo zrovna málo, určitě zklamaná nebyla, dav stovek až tisíců lidí si prozpěvoval s nimi, panovala tam opravdu příjemná atmosféra.Chinaski vlastně ukončili večer a rozjeli se after party. Electronická stage, šlapala jak měla, nicméně elektronické hudbě zrovna dvakrát nefandím, proto jsem se radši vydal do Cooltouru a čekal na můj vrchol dne a tím byli úžasní a skvělí Sunshine . Ti začali vinou zvukaře velice pozdě.

To co jsem zažil tam jsem opravdu dlouho neviděl. Tohle se neděje opravdu ani v takových věhlasných klubech jako je Chlív. Utopené a místy vypadávající zpěvy, přehlušené kytary, tohle všechno se na kapele velice podepsalo a místy to vypadalo že pan zvukař příjde k úrazu. Nicméně se to nějak zvládlo a po pár hodně dlouhých minutách začali. Byl to opravdu vrchol večera, lidi si užívali každou vteřinu, kapele se vrátila nálada a člověk přestal myslet na všechny strasti a jen si užíval každou vteřinu. Byl to fakt silný zážitek. 

Celkově tuhle akci chválím a myslím že byla dost vydařená. Snad se do příštího ročníku vychytají nějaké nedostatky a nebudeme muset litovat toho že místo dvou kdysi skvělých a úspěšných akcí máme jen jednu.

Tento článek napsal Jakub Šimkovič a na Videu pracoval David Siba  a to si 100% nenechte ujít!!!