DWD.cz

Jak se líbil koncert?

Zdeněk: Super – lidi, perfektní atmosféra, krása. Tak kdyby to bylo pořád…

Bart: Já myslím, že je důležité, aby kapela nezpychla a vážila si toho, že může hrát a je jedno pro kolik lidí – prostě si ten koncert vždycky užít.

Máte na kontě zatím jedno album (11 songů) a 3 bonusové písničky. Nemáte tedy moc možnost měnit na koncertech playlist. Vadím vám to / omezuje vás to nějak?

Standa: Mně to občas vadí. Máme nové songy a těším se, až je budeme hrát…pěkně je promícháme se starým setem a pak to teprve bude zábava :)

Sid: Ale vždycky tam můžeš zahrát cokoliv, co tě zrovna napadne… :)

Bart: Vadí nám to, protože když si tě někdo pozve jako hlavní kapelu, tak přijít s jedenácti písničkami není úplně nejlepší. Ale každopádně makáme na nové desce.

Budete hrávat více písniček od vašich dalších kapel? Dneska jste hráli od Degradace…

Sid: Ne, to jsme hráli proto, že k tomu songu mám nějaký svůj osobní vztah

Dojde někdy ke společnému koncertu s Degradací, nebo to je utopie?

Bart: Určitě, my s Degradací, se kterou máme momentálně úplně fantastické vztahy, plánujeme společné turné, které bude velice zajímavé…

Plánujete novou desku zase nahrávat ve Studiu TdB?

Sid: Vidím to určitě tak, že tam.  Je tam super atmosféra, což je pro nás hodně důležitý, protože my většinou tvoříme přímo na místě, takže toto je pro nás ideální.

Bart: Důležité je říct, že my už v podstatě máme nahraný písničky na novou desku…
 

A ponese se ve stejném duchu, jako ta první?

Bart: To nám potom řekneš ty, protože každá kapela vždycky řekne o svém novém albu, že je lepší než to předchozí, ale to je potom na posluchačích.

Jak moc ovlivňoval Balder konečnou podobu písniček?

Sid: Hodně. Každý člověk, co je u nahrávání desky, ji nějak ovlivní. A tím, že on tam je neustále, tak vždycky řekne svůj názor a kapela si buď nechá poradit, nebo má svojí hlavu. Ale určitě má na to vliv.

Bart: Tomáši Balderovi moc děkujeme, protože nám ve svém studiu vychází vstříc ve všech směrech.

Jaký máte „odpad“ – kolik z napsaných songů se nakonec dostalo na desku?

Standa: Odpadu máme dost. Obzvlášť Zdeněk… :)

Bart: Na novém albu bude jedenáct nebo dvanáct písniček a připravených jich teď máme třináct, takže jsme rádi za to, že na nové desce opravdu odpad nebude.

Sid: On ten odpad je kolikrát pro lidi zajímavější. My jsme moc zainteresovaní na to, abychom mohli posoudit, jestli to je odpad, nebo jestli se to hodí na desku. To znamená, že když je potom dáme třeba za rok, za dva, ven, tak zjistíme, že to je lepší, než jsme si mysleli. To je asi problém všech kapel.

Bart: Vydáme desku, na kterou budeme hrdí.

Standa: Hrdí nevím…mně bude stačit, když vše dopadne tak, jak má, že budeme spokojeni se zvukem atd.

Vznikly nějaké spory ohledně toho, co dát na desku?

Sid: No spory… to jsou spíše takové mírné přestřelky, ale nakonec se vždycky nějak domluvíme.
 

Bude na nové desce něco, co se nevešlo na tu první? Slyšela jsem například o písni Média.

Sid: To je spíš na takové ty klenoty za 10 let, na normální desce to nebude.

Bart: Ale je to přesně o tom, o čem Sidney hovořil, že ta Média se nám na první desce nelíbila, ale teďka si říkáme, že to je celkem dobrá písnička.

Sid: Každá píseň zobrazuje určité stádium, kterým kapela prochází. To byla naše druhá natočená písnička – byla jiná… Teď s odstupem se na to pohlíží zase jinak. Ale na nové desce nebude.

Co posloucháte v dodávce cestou na koncert?

Bart: Tady punker Matuška z CBGB (Sidney) poslouchá Šlitra, Wericha, Matušku, Uhlíře, Svěráka … každý máme svůj styl muziky.

Sid: A Stáňa na tom vždycky tak trvá, vždycky se mě v autě ptá „Doufám, že jsi mi vzal tu flešku s Uhlířem!“

Standa: Přátelé, je to tak: posloucháme zásadně tyhle zmiňované věci. Nicméně, poslední dva výjezdy posloucháme hardrockovou a rockovou muziku, neboť máme nového řidiče a tourmanagera – Hada – který tohle nesnese, takže posloucháme rock’n’roll.

Bart: Každý poslouchá něco jiného. Takže hraje nám tam něco od AC/DC, přes Iron Maiden, po Matušku…

Sid: Prostě v autě posloucháme písničky – když je písnička pěkná, může tam být. A může to být klidně jenom klavír a zpěv.
 

Postihla vás známá neřest muzikantů – bagety na benzinkách?

Standa: Máme tady mistra bagetu – Zdenka.

Zdeněk: Nenenene, já žiji zdravým životem, již jsem skoncoval s bagetami!

Bart: Já třeba bagety bytostně nenávidím

Standa: Na benzinkách kouříme a pijeme kafe

Bart: Výborné kafe, z automatu

Standa: Vozíme si domácí svačiny

Bart: Ano, na tento výlet máme 15 nesmažených řízků

Z písně Zapalme náš byt, přímo čiší Hapka s Horáčkem. Nechali jste se inspirovat, nebo to je náhoda?

Sid: S Hapkou Horáčkem je to určitě náhoda. U této písně mě ovlivnila písnička Hurt od Johnnyho Cashe. Měl jsem ji strašně rád, ale dal jsem si ji na vyzvánění na budík a od té doby ji nesnáším. Ale v té době mě ovlivnila natolik, že jsem zkusil udělat píseň, kde bude jen španělka, klavír, text a saxofon. Možná, kdybych to právě udělal podle Hapky a Horáčka, tak to někomu přijde, jako od Johnnyho Cashe.

V písni Princezna z plakátu zní telefonní číslo (604 90 90 40) – je reálné nebo vymyšlené? 

Standa: To by ti řekli přátelé z Mariánských lázní a z Hradce Králové, kteří na toto číslo Xkrát volali…

Bart: Fanynky na toto číslo opravdu volají, majitel je tuším už podruhé změněn a nemá rád kapelu Staré Pušky.

Sid: Tam původně mělo být moje číslo, jenže ono se to nerýmovalo…

Hodně kapel má naprosto bídné začátky. Jak jste začínali vy ve svých kapelách?

Sid: Začátky byly bídné, ale když to srovnám s kapelami, co začínají dneska, tak myslím, že naše začátky byly lepší, jednodušší.

Bart: V té době byl punkový boom, nebylo tolik kapel, mohla jsi hrát tři akordy a stejně na tebe lidi chodili. Teď je milion metalcoreových technicky skvělých kapel a nikdo na ně nechodí…

Ale když na tom začátku přijdeš poprvé do zkušebny a říkáš si – tyjo, kdybych tak někdy měl koncert. A pak, 12let potom, tady sedíš s výbornou partou, spousta lidí v klubu a ty sis vlastně splnil sen…

Živí vás jenom hudba, nebo děláte i něco jiného?

Standa: Živí nás práce, dotujeme tím hudbu

Bart: Sid je zahradník, má svou firmu

Zdeněk: Já dělám v projekční firmě zabývající se stavebnictvím

Standa: Já jsem primář, specializuji se na cévní operace. Ale případným zájemcům musím oznámit, že pondělky a někdy i úterky neoperuji, páč se klepu jako drahej pes po víkendech s Puškami :)

Bart: Já dělám v tetovacím salónu.

Takže všechna ta tetování jsou od tebe?

Bart: Ne, já netetuju, já se živím jako piercer a sekretář

Standa: On je holka pro všechno – vaří kafe, vytírá, píchá…

Jak si představujete svůj punkový důchod, například Iggy Pop zahradničí…

Bart: Myslím, že nejlepší odpovědí bude písnička na novém albu, která se jmenuje Starý tetovaný pán. Ale kdo ví, co bude zítra, takže důchod neřešíme… Super je hlavně, že se máme, ku*va!

Standa: Já třeba s punkem za dva roky seknu a začnu dělat třeba úplně něco jinýho, protože jsem ještě mladej, žejo…

Bart: Ten náš punkrock je, že si žijeme život tak, jak chceme, byť to pro někoho třeba punkrock není. Tady Sid má rád třeba starou muziku… Žijeme si svůj punk. Myslím, že nám to vydrží, otázka je, jak dlouho tady budeme na tom světě…

Jaký máte cíl? Čeho byste chtěli dosáhnout?

Sid: Kdyby všechno zůstalo tak, jak to je, tak by to bylo nejlepší

Bart: Já bych chtěl, aby Sidney nebyl takový paličák.

Standa: Já bych chtěl, abychom se dožili dnešního koncertu v Bratislavě, tam máme spoustu fans.

Bart: A hlavně, aby nám vydrželo naše kamarádství, protože hrát s lidmi, kteří jsou pro sebe skoro druhou rodinou, to je výjimečné. To ne každý může zažít.

Starým Puškám bych moc chtěla poděkovat za ochotu, se kterou poskytly tento rozhovor. Dostat je všechny po koncertě do šatny stálo sice trochu úsilí, ale povedlo se. I Sidney, který dopředu avizoval, že nemá moc dobrou náladu a ať otázky směřuji spíše na zbytek kapely, se nakonec rozpovídal.

Rozhovor se nesl v poměrně uvolněném duchu, takže je třeba brát ne všechny odpovědi úplně vážně..:)