DWD.cz

Druhá vlna, respektive první čistě punková, vznikala vlastně během let 1980 a 1981. Tepličtí F.P.B. začali v osmdesátém roce a celý trojlístek kapel první vlny, Extempore, Zikkurat i Energie G, se definitivně rozpadl v jedenaosmdesátém. Začnu tedy první vyloženě punkovou československou kapelou, v jejímž čele stál manažer Petr Růžička, jedna z nejhlavnějších postav československého punk rocku, skupinou F.P.B.

Kapela vznikla tedy v roce 1980. Její původní název byl „Čtvrtá cenová skupina“, později přeložen do angličtiny na „Fourth Price Band“, z čehož se nakonec ustálila zkratka F.P.B. První složení bylo Miroslav Wanek - zpěv, Jaromír Hanzlík - zpěv, kytara, Milan Nový – bicí a Petr Kuranda – basová kytara. Po odchodu Kurandy si ke zpěvu přidal Wanek i basu.  První píseň FPB se jmenovala Slepci, na upravený text Jiřího Wolkera, inspirovaná skladbou New Rose od The Damned, kterou kapela hrála i v "originálním" odposlouchaným znění. Netrvalo dlouho a FPB si vytvořili naprosto vlastní repertoár s vlastními texty, a tak se začala psát  nová éra typického československého punk rocku. „Úderná rytmická hudba, pestré kytarové party, sborové vokály kombinované s deklamovaným zpěvem, napětí, agresivita, křik. Tak nějak by se dala hudba Čtvrté cenové popsat. Zřetelně je v ní slyšet vliv domácího undergroundu a alternativních kapel 70. let (obzvláště Extempore). Prostě originální punk rock „made in ČSSR“ bez otrockého kopírování cizích vzorů.“ (V knize Kytary a řev aneb co bylo za zdí.) I přesto se ale od jiných punkových kapel skupina osobitě lišila. Není ale právě odlišnost a originalita smyslem této hudby? Osobité vyjádření sebe sama se striktními názory, chutí k seberealizaci a svobodnému žití, vždyť to je posláním punkové hudby. Jana Šeblová v knize Excentrici v přízemí charakterizuje hudbu F.P.B. slovy: „Rytmická i melodická stavba je promyšlená, někde i ve více rovinách, které se prolínají. Zpěv je většinou křičený, expresívní, ale není to jediná poloha; v některých písničkách se objevuje i napůl mluvený, deklamovaný projev. Navíc členové kapely často využívají kombinace sólového a sborového zpěvu. Kytara zní pestře, bicí jsou nejen děsivě rychlé, ale občas vybočí z punkové údernosti nějakým zajímavým rytmem.“

Skupina fungovala do roku 1986 a pak rok a půl ještě v obměněné sestavě, tzv. Noví FPB, kteří s těmi starými neměli už téměř nic společného. Dnes hudbu kapely můžeme čas od času slyšet v rámci projektu, který má název “Už jsme doma a Romek Hanzlík hrají písně FPB”.

Další kapely této druhé punkové vlny byly Garáž, Kečup, A 64, Visací zámek, HNF nebo Plexis.

            Garáž vznikla roku 1980 na popud Karla Habala a baskytaristy Iva Pospíšila. Skupina hraje dodnes, ale s punkem už to nemá moc společného. Punkové období skupina prožívala mezi léty 1980 – 1981 (po odchodu Karla Habala a před příchodem Tonyho Ducháčka). Sestava činila tedy původně Iva Pospíšila (basová kytara) a Karla Habala (zpěv). Dále pak Tomáše Voláka (zpěv), Ivana Cifrinece (kytara, saxofon), Zdeňka Smetanu (bicí souprava) a Josefa Vondráška (kytara, zpěv). V roce 1981 kapela zvěčnila své písně demo nahrávkou „Studio 81“ ve zkušebně v Klukovicích.

Kečup fungoval pouze v letech 1980 – 1983. Původní čtyřlístek hráčů čítal u mikrofónu Jana Limburského, s kytarou Aleše Hyského, s basovou kytarou Petra „Hlínu“ Hlinomaze a za bicí soupravou seděl Mirko „Ali“ Horáček. Později přibyla druhá kytara v podání Vasila Nicholase. Eduard Svítivý ve své knize Punk not Dead po rozhovoru s Janem Limburským o Kečupu píše: „Punkovou jednoduchost až monotónnost se snažili nahradit rychlostí, jevištní trému a nervozitu (nejen z těch fízlů číhajících za bukem) zas neustálým agresivním pohybem a pódiovou show.“ Limburský říká: „Kečup byl čistej ortodoxní punk, ale ve srovnání s anglickejma kapelama jsme byli dost měkoučký. Vždyť kromě Horáčka jsme byli akorát parta vykulenců, nic jiného. Punk byl pro nás rtuťová muzika, všichni jsme před tím poslouchali jazz-rock, ale tohle byla naše nejjednodušší možnost sebevyjádření.“ Po kapele zbylo jedno „Live“ audio z koncertu v Praze a dvě písně zařazené na kompilaci "Nová vlna ´79 - ´85".

            Po rozpadu Kečupu se Jan Limburský z postu zpěváka přesunul za bicí do kapely A 64, která vznikla na konci roku 1982 z popudu kytaristů Radka "Šimona" Šimůnka a Marcela Průchy. S basovou kytarou se na pódium postavil Tonda Hlávka. Limburský ve výše jmenované knize Punk not Dead srovnává své působení v kapele A 64 s Kečupem slovy: „Na rozdíl od Kečupu jsme více koncertovali, a to především zásluhou našeho manažera z Jazzový sekce, Petra Zikmunda. Hudba A 64 byla rychlejší než u mé předchozí kapely, také instrumentálně vyzrálejší. Občas jsme do toho míchali i saxofon a občas se to celé přiklánělo k hard core.“ Tvorba A 64 je zachycena na LP sampleru „Czech! Till Now“ vydaném v roce 1984 dvouminutovou písní s názvem „Já nemám šajn“. Potom na punkovém sampleru americké firmy ROIR, kde se prezentovali jedním snímkem, a na alternativní nahrávce dalších českých skupin té samé firmy, kde přímo punk zastupuje pouze tato kapela. Zde je však nejasné, co bylo vydané na desce a co na kazetě. Limburský znovu v knize Punk Not Dead říká: „To totiž jednou přijel do Prahy manažer americké nezávislé firmy ROIR a dojednával zde dvě věci. Desku s českou, převážně alternativní muzikou, a kazetu obsahující mezinárodní směs punkových a novovlných kapel.“ V knize Československý rock na gramofonových deskách je však uveden právě punkový sampler jako nahrávka na vinylu. V neposlední řadě je jejich tvorba zachycena dvěma „live“ nahrávkami z koncertů v roce1984 ana sampleru českých punkových kapel "Hrubý punkový hláska" z roku 1987.