DWD.cz

Další na řadu přichází Visací zámek, jež se sám pasoval na „nejlepší punkovou kapelu v Čechách“. „Kdopak první vypustil fámu, která se na podzim osmdesátého druhého roku rozlétla strahovskými kolejemi? Kdopak se první naklonil k tomu druhému a do ucha mu zasykl, že nejlepší punková skupina v Praze je VISACÍ ZÁMEK? Za pár dní už si to – podle všech pravidel české šuškandy – povídali punkýši po celé Praze, aniž by kdokoli mohl zaslechnout jen půl písničky. Zmatení bylo všeobecné, nevědomost se nahrazovala smyšlenkami a fáma utěšeně rostla. Jen pět lidí se smálo, až se za břicha popadalo. Byli to autoři fámy ing. Vladimír Štístka, ing. Michal Pixa, ing. Jan Hubert, ing. Jiří Pátek a ing. Ivan Rut, tedy studenti stavební fakulty ČVUT. Když se dosmáli, ustanovili skutečnou skupinu VISACÍ ZÁMEK a začali naplňovat vyfantazírované představy o nejlepší punkové skupině v Praze.“ (V knize Excentrici v přízemí.) Kapela měla sice zahrát pouze jeden koncert (7. prosince 1982 na Strahově), ale pod nátlakem prvotního úspěchu se rozhodla pokračovat a jako by to sami její členové předpověděli, stala se jedničkou a naprostou legendou punkové hudby u nás a dodnes funguje. Překvapivě v počátku své hudební éry skupina neměla nijak velké potíže s StB, ba nadále dozoru neunikla. Vystupovat ale nepřestala (jejich pódiových představení by byla škoda), a tedy za účelem skrývání se stala jednou z nejvíce přejmenovávaných tuzemských kapel (např. Traktor nebo V zastoupení). Skladby v rychlém tempu s chytlavou melodií, s až metalovými sólovými vyhrávkami a naprosto originálním hlasem a artikulací zpěváka Jana Hauberta se staly obrazem pro československý punk. Z let 1982 – 1988 se dochovalo několik live nahrávek z koncertů. Roku 1988 vydal Visací zámek první oficiální album, a to album Posloucháte větrník. Jan Haubert o tom píše

„Propagační pracovnice Supraphonu Jana Krátká nám zcela nečekaně dopomohla k prvnímu punkovému singlu v ČSSR. Naše radost byla obrovská, byť jsme do poslední chvíle nevěřili, že deska opravdu vyjde. Nahrávat jsme jeli 12. února 1988 k Jiřímu Hradci do Jinolic.“

Skupina Plexis P.M. vznikla ze sloučeniny názvů dvou britských kapel Sex Pistols a Exploited s přidáním koncovky p.m. (punk music)v letech 1983 – 84 ve složení Petr Hošek (kytara, zpěv), Martin Bíňovec (kytara), Marek Sibřina (basová kytara) a Áda Vitáček (bicí souprava). Tato sestava však nevydržela dlouho a kapela se ustálila na trojlístek, kde za bicí soupravou seděl Áda Vitáček, mikrofon a kytaru měl na starosti Petr Hošek a na basovou kytaru brnkal Pavel Brož.

První koncert ve Velkém Meziříčí odehráli s velikým úspěchem. V průběhu této éry měli kolem dvanácti koncertů, většinou společně s F.P.B., pak se na chvíli rozešli. Znovuobnoveni byli pak v roce 1988 (bez koncovky p.m.) a s občasnou pauzou hrají až dodnes. Počáteční tvorba byla klasická v punkovém rychlém tempu s obyčejným střídáním sloka refrén sloka refrén a doprovodem postaveným na dvou až třech akordech. Nebáli se coverů ani vlastní tvorby. Textově se nijak zvlášť do politiky neangažovali. První oficiální desku „Půlnoční rebel“ Plexis natočili až roku 1990 a s počátečním nasazením už nemá téměř nic společného. Skladby z prvního období jsou zařazeny na třech samplerech vydaných taktéž roku 1990 s názvy „Akce punk“, „Epidemie“ a „Rebelie – Punk´n´Oi!“.

HNF neboli Hrdinové Nové Fronty vznikli v Jihlavě roku 1985. I přes rozdílné názory posluchačů se kapela stala legendou československého punku. Svým způsobem předešli dobu, když například ve skladbě „Dům na demolici“ užili metalových rifů, nezvykle rychlých bicích a pro ně typického „křičeného“ zpěvu. Skladba v konečné podobě připomíná spíše později vzniklý „chaos punk“, než počáteční československý punk. Díky tomu se HNF stali legendou a jejich nadčasová muzika oslovuje stále nové posluchače. Většina skladeb se sice nenesla takovou rychlostí, ale přece i ty byly naprosto specifické a pro Československo v těchto letech velice osobité. Texty kontroverzní, provokativní, nihilistické či ironické perfektně podtržené melodií i doprovodem, ve kterém už slyšíme experimentování s nástrojem a se zvukem. Skladby připomínaly performance, kdy se každý herec výborně sžije s hranou rolí. Členové se nebáli zpívat ani mluvit, přidávat na dynamice a hlasem vyjadřovat napětí, strach i jiné emoce. Svoje působení skupina ukončila roku 1988. Materiál natočený v letech 1985 – 1988 byl v roce 1991 vydán na LP s názvem „Válečný území“.

Na Slovensku se tato hudba hrála pouze v Bratislavě a trochu v Trenčíně a Nitře. Za zmínku stojí bratislavská kapela vznikající roku 1981 Extip. S písní „Som“ se dostala dokonce do Televizního klubu mladých a posléze do finále Politické piesne v Martině. Tato kapela hrála často koncerty se skupinou jménem Paradox. Roku 1984 z Extipu odešli dva členové k Paradoxu a skupina se přejmenovala (repertoár si z většiny ponechává) na Zónu A.
Dalšími punkovými kapelami této druhé vlny u nás byly například V3S, Telex, Do Řady nebo Šanov.

S následující vlnou už jako by se roztrhl pytel. Počínaje Třemi sestrami (i když zde by se ještě daly počátky kapely zařadit do předchozího období), kapelou SPS nebo třeba NVÚ. Skladby těchto skupin už měly většinou méně chaotickou strukturu, lepší orientaci a promyšlenost. Punkový rytmus byl udržovanější a celé představení, nahrávky i koncertní vystoupení, působilo méně improvizovaně a hráči muzikálně více vyspěle. Texty se však stále (až do 1989) držely satiry a provokace. Avšak nesnášenlivost režimu, nesouhlas s terory a protivládnost, tedy to, co u předchozích čteme spíše mezi řádky, už si zde nebralo servítky a bylo říkáno přímo a na plno. Celé vzezření působilo umělečtěji a chytřeji. Bylo jasně znát, že kapely už měly z čeho čerpat a na co se obrátit. Historie československého punk rocku už byla rozepsaná a s počatým materiálem se lépe pracuje. Už bylo na co navazovat a čeho se chytit, tudíž mohly kapely svá díla posílat dále a dát šanci vzniku pozdějším skladbám, jež se punku dotýkají pouze okrajově a nechávají se unášet na vlnách autorovy fantazie.