DWD.cz

Úterý 12. června bylo pro mnohé vyznavače neortodoxního metalu opravdovým hudebním svátkem. Do brněnského klubu MELODKA totiž zavítala floridská metal-corová partička TRIVIUM, která jede evropské turné v rámci své poslední desky In Waves. Myslím, že kapelu není nutno nějak více představovat. Pro ty méně znalé jen ve stručnosti přiblížím, že kapela vznikla v roce 2000 v Orlandu. O pět let později, kdy bylo frontmanovi Mattu Heafymu devatenáct let vydala svůj první počin v podobě alba Ascedancy, které později následovalo The Crusade, Shogun a poslední album z roku 2011 – In Waves.

Když se vrátím v čase do doby, kdy jsem se o samotném koncertu poprvé doslechnul, nebyl jsem si zcela jistý, zda-li se nejedná o nějaký vtip. Ze samotné představy, že TRIVIUM zahrají v Brně jsem byl opravdu unešen, ale i tak mě pár věcí drželo v nejistotě. Jednou z těch věcí byl samotný klub. Ačkoliv mám Melodku opravdu rád, tak si nemyslím, že by byla dispozičně zcela ideální pro takovou kapelu, jako jsou právě TRIVIUM, kteří objíždějí největší kluby a festivaly světa. Ve finále ale musím smeknout pořadatelům, jelikož vše zvládli na výbornou. O zvukové stránce ani nemluvě!

Na koncert jsem vyrazil s naší šéfredaktorkou Veronikou, která si nechtěla tuto jedinečnou příležitost v žádném případě nechat ujít. Cestou do klubu jsme řešili, kolik by tak celkem mohlo dorazit lidí. Verča mě poměrně přesvědčivě ujišťovala, že maximálně 120 – 150 návštěvníků, víc určitě ne. Na druhou stranu, já jsem si stál pevně za svým a byl jsem přesvědčen o tom, že kapela klub vyprodá. Což se ve finále potvrdilo. Do klubu jsme dorazili okolo 20:35, kdy ještě dohrávali předskokani v podobě tuzemské čtveřice Bethrayer. Už v tuto chvíli byl klub poměrně slušně naplněn. Skalní fanoušci téměř z poloviny beznadějně zaplnili klub a dychtivě čekající na  „headlinera" se nechtěli ani o krok hnout ze svého pracně ukořistěného místa. Zprvu jsme se pohybovali spíše v zadní části klubu, resp. u baru. Hodili jsme do sebe par panáků našeho oblíbeného „Jacka s colou“ a vyhlíželi jsme, zda-li nezahlédneme někoho z kapely. Po cca. 20 minutách dohráli Bethrayer a my jsme se pomalu pokoušeli vmísit do už tak nabitého davu.  Dva „bedňáci“ začali chystat aparaturu a zvučit bicí. Klub se pozvolna zaplňoval k prasknutí, což vzápětí přeměnilo příjemné klubové klima v tropy na Sahaře. Každý byl do minuty úplně mokrý. Připadali jsme si jako v sauně, ale i tak se nikdo nechtěl hnout ze svého v té chvíli „zlatem ceněného“ místa. Po 40 minutách jsme se ale dočkali. Světla pohasla a z reproduktorů se ozvalo intro – Capsizing The Sea. Fanoušci burcovali blížící se příchod kapely chorálovým skandováním „HEJ, HEJ, HEJ“.

Peklo začalo!!! Na pódiu se postupně objevili Nick, Paolo, Matt a Corey a odpálili koncert první peckou In Waves. Celý setlist kapely měl osmdesát minut a obsáhnul ty největší pecky ze všech alb včetně: Pull Harder On The Srings Of Your Martyr, Down From The Sky nebo Black. Reakci fanoušků bych nejvýstižněji přirovnal k davu nezkrotných, rozzuřených býků, kterému čelila čtveřice osamocených toreadorů na podiu. Matt Heafy ještě vtipně prokládal jednotlivé pauzy mezi písničkami českými frázemi typu: “Ahoj Brno, jak se mate?“, což fanoušky dostávalo do naprosté euforie. Člověk by si řekl, že kapela, která jezdí po největších hudebních festivalech světa, bude asi sotva hrát se stejným nasazením i pro „nějaký“ klub v Brně. To by ale nebylo TRIVIUM! Kapela se do toho pustila s vervou, se stejným zápalem, se stejnou silou jako na všech ostatních vystoupeních. Ten koncert měl opravdu všechno! Atmosféra byla naprosto famózní a myslím si, že to ocenilo všech cca. 400 fanoušků.

 Po koncertu jsme se museli trochu aklimatizovat a jak jinak než u baru. Po pár minutách vykládání zážitků z koncertu jsme si s Verčou řekli, že z klubu neodejdeme, dokavaď se nevyfotíme s kapelou. Čekali jsme asi 40 minut, než mezi roztroušené ostrůvky fanoušků zavítal i baskytarista Paolo, později kytarista Corey s bubeníkem Nickem a na závěr sám frontman a zároveň nejmladší člen kapely Matt Heafy, kterého fanoušci nenechali ani vyjít z úzké chodby od podia. Byli jsme opravdu nadšení z toho jak vřele a přátelsky se kapela chovala ke svým fanouškům. Opravdu nedovedu popsat, jak jsme se v onu chvíli cítili. Bylo to něco neskutečného. 

Teď ale POZOR! To bysme nesměli být redaktoři rádia DWD, aby nám toto stačilo. Někomu možná ano, ale nám ne! Ještě jsme chvíli poseděli, dali panáka a vymýšleli, jak bychom se dostali za kapelou do zákulisí. Nakonec jsme sebrali veškerou odvahu a vydali se vstříc „útok na backstage“! Co myslíte? Povedlo se nám nakonec dojít cíle nebo nás ochranka vyvedla? Jak to dopadlo se dozvíte v přiloženém videu.

REZZI