Visací zámek – začátky kapely

Jestliže vládu v 70. letech punková scéna tolik nezajímala, ať už kvůli starostem s Chartou 77 nebo undergroundem, v 80. letech se karta obrací. Pražské jazzové dny jsou zakázány a vypisuje se takzvaná listina zakázaných kapel se seznamem skoro čtyřiceti skupin. Znamená to konec punku v komunistickém Československu?

Žádná doba temna ale nenastává a objevují se další mladí punkové. „Prostý fakt, že k provozování punk rocku není zapotřebí virtuózních schopností, že je to skutečná hudba ulice, kterou může dělat v podstatě každý a tím pádem například k organizování neoficiálních koncertů není zapotřebí drahé aparatury či luxusního sálu, měl za následek to, že se punk u nás hrál skoro všude a většinou na akcích, které si jeho příznivci organizovali sami.“ (V knize Kytary a řev, aneb co bylo za zdí.)

            Jednou z nejvýraznějších punks se stala kapela Visací zámek. Její začátky bych zde trochu přiblížila.

VISACÍ ZÁMEK

„…Největší úspěch slavila skupina VZ, která hraje rychlý tvrdý rock s prvky heavy metalu. Zdůrazněný rytmus i agresivní projev zpěváka si podmanil většinu posluchačů. A nelze pominout ani texty, které jsou ze života, hitem VZ je Povolávací rozkaz, i když Strategický ústup nebo Volba jsou mnohem lepší. Hodně příznivců si získala nejen parodie písničky Chtěl bych mít kapelu ze samých pozounů, ale i zhudebněné básně Christiana Morgensterna.

Okolo skupiny VZ se pohybuje parta hudebníků, takže když nemohl přijet jeden z kytaristů, VZ hráli se dvěma baskytarami. K souboru, jehož styl je na jedné straně ovlivněn Exploited a na druhé Motörhead, lze však mít hodně výhrad. Výkony hudebníků jsou dobré, zvlášť když si uvědomíme, jak se střídají, ale zpěvák spíš křičí než zpívá. Některým skladbám chybějí nápady, jsou si podobné jako vejce vejci a zběsilý rytmus sbírá poslední rozdíly. Ani texty nejsou vždy na úrovni.“ (V knize Hluboká orba aneb 20 let Visacího zámku – Jan Haubert.)

            První a zároveň poslední koncert Visacího Zámku byl naplánován na 7. prosince 1982 na Strahov. Už předtím si kapela budovala image v klubu 007, kam členové chodili na koncerty různých kapel a se slunečními brýlemi a drsnými výrazy v obličeji seděli v koutku a pokřikovali ono slavné hurá, sláva. Není se tedy čemu divit, že fáma, která vypovídala o nejlepší punkové kapele, která zahraje toho dne na Strahově, vyšla právě z úst členů Visacího Zámku. „Kdopak první vypustil fámu, která se na podzim osmdesátého druhého roku rozlétla strahovskými kolejemi? Kdopak se první naklonil k tomu druhému a do ucha mu zasykl, že nejlepší punková skupina v Praze je VISACÍ ZÁMEK? Za pár dní už si to – podle všech pravidel české šuškandy – povídali punkýši po celé Praze, aniž by kdokoli mohl zaslechnout jen půl písničky. Zmatení bylo všeobecné, nevědomost se nahrazovala smyšlenkami a fáma utěšovaně rostla. Jen pět lidí se smálo, až se za břicha popadalo. Byli to autoři fámy ing. Vladimír Štístka, ing. Michal Pixa, ing. Jan Hubert, ing. Jiří Pátek a ing. Ivan Rut, tedy studenti stavební fakulty ČVUT. Když se dosmáli, ustanovili skutečnou skupinu VISACÍ ZÁMEK a začali naplňovat vyfantazírované představy o nejlepší punkové skupině v Praze.“ (V knize Excentrici v přízemí)

Právě už na tomto koncertě zazněly pozdější hity kapely jako Stánky, Cigára či Traktor a návštěvníci po koncertě odcházeli plní dojmů a mezi sebou si říkali, že ano, to je ta nejlepší pražská punková kapela! Tak se stalo, že koncert, který měl být premiérou i derniérou, se stal začátkem éry Visacího Zámku.

            Kapela odehrává spoustu koncertů. 21. února 1984 hraje v Praze na Žofíně pro bezmála tisícovku fanoušků. Tento koncert je v dobré kvalitě nahráván, díky čemuž se VZ dostává do podvědomí více lidem.

            I přesto, že zpočátku byl Visací zámek až téměř neuvěřitelně nesledován a mohl si zahrát na spoustě akcích, ani on neunikl zájmu VB. Avšak kapela se udržela na scéně i tak, a to hrála i pod různými jmény, například jako Traktor nebo V Zastoupení.

            Roku 1988 vydal Visací zámek první oficiální album s názvem Posloucháte větrník. „Propagační pracovnice Supraphonu Jana Krátká nám zcela nečekaně dopomohla k prvnímu punkovému singlu v ČSSR. Naše radost byla obrovská, byť jsme do poslední chvíle nevěřili, že deska opravdu vyjde. Nahrávat jsme jeli 12. února 1988 K Jiřímu Hradci do Jinolic.“ (Jan Haubert v knize Hluboká orba)

            Dnes jsou tam kde jsou, každého názor, avšak jejich začátek byl naprosto geniální a na české scéně opravdu úžasný a jedinečný.