DWD.cz

Právě jedete turné, které nese název "Právo na šťastie"a které je tady v Česku vyprodáno asi ve všech městech. Jaký je to pocit?

Dnes hrajeme vlastně poslední koncert tady v Brně, v rámci České republiky, takže se dá říct, že česká část je vyprodaná a před námi je už ta slovenská.

Ale je to super, je to výborné. My jsme měli před dvěma roky jako kapela comeback a loni jsme jeli taky turné, ale letos jsme ještě ho ještě rozšířili do více měst. Loni těch měst bylo pět a teď je jich dvanáct. Chtěli jsme prostě navštívit víc měst a potěšit víc lidí. Je to super, lidi si to užívají i přes to, jaká je těžká doba. Dáváme ze sebe maximum aby se bavili jak lidi tak my a aby to mělo co největší úroveň.

Co je na nové desce asi tak nejzajímavější?

Asi nejzajímavější na té desce je to, že ta deska je nová, že vyšla po osmi letech od té poslední. Tu desku jsme dokončili loni, v roce 2011 a je to současný zvuk IneKafe. Takto tu muziku cítíme, takto to chceme teď hrát.Ten album je asi zase trochu jiný oproti těm předchozím, ale to je normální a celkově v rámci mozaiky IneKafe složené ze všech albumů je to takové vhodné doplnění k těm ostatním skladbám a potom ten playlist na koncerty je takový pestrý a různorodý.

Máte z nové desky venku dva klipy, Ani minútu a Špinave objatie. Mělo to nějaký speciální důvod?

Ta deska se vlastně nahrávala od listopadu 2010,postupně se začínaly rýsovat nové skladby a tak nějak začátkem léta vyšel  první singl bez klipu, to byla "Petra po rokoch". Pak přišlo léto a my jsme měli nahranou skladbu Ani minútu, což je SKAčko, je to takové letní a tak nám to přišlo vhod a poblíž moravských hranic, kde je krásná příroda, jsme natočili klip. A Špinavé objatie, to je skladba, která se asi i lidem líbí nejvíc, alespoň soudě podle reakcí. Je to asi  nejhitovější věc, takže jsme na to vsadili. a ještě teď bude jeden videoklip a to k písničce Právo na šťastie, a bude to vlastně takový sestřih z našeho křtu v boeingu.

Když si vezmeš váš začátek a vezmeš si vás teď, v současné době, kdy byl asi ten největší skok kapely?

Největší skok kapely to bylo asi když vyšel singl 090X v roce 1998 a začali to hrát rádia a to byl ten přeskok z té garáže, kdy nás nikdo neznal a najednou se název IneKafe začal šířit přes rozhlasové vlny k lidem.

Ale ta cestička nebyla taková, že by to bylo ze dne na den jako teď  například Superstar.

Tehdy ještě nebyl ani internet a dostat tu hudbu mezi lidi nebylo vůbec snadný. Ale to, že jsme se dostali tam, kde jsme teď, tak je to jenom díky těžké makačce.A pořád na sobě makáme. Chceme aby lidi měli pocit, že ta kapela stojí při nich a že jsou její součástí.

Napadlo vás někdy zpívat v angličtině?

Napadlo, ale zůstalo jen u nápadu. Nemyslím si, že jsme v rámci česko-slovenské hudební scény natolik zajímavá kapela, abysme si mohli dovolit zpívat anglicky. Nejsem angličan ani američan, jsem slovák. Není nad to, když si člověk může zazpívat refrén od nějaké kapely. Dám příklad Kabát a "Denně vožralej"...Kdyby Kabáti zpívali "Drunk everyday", tak koho to zajímá. Takže nejlíp pěkně po našem a je strašně super, že jsme pořád takový česko-slovenský národ, že si navzájem tu muziku vyměňujeme.

V poslední době se strašně moc mladých kapel začíná zaměřovat na styly jako je punk-rock, pop punk,... Některé z nich měli možnost zahrát si s vámi právě na tomto turné ( Criminal Colection, Cookies, Japan Four...) Co bys jim poradil, aby dokázali vyprodávat koncerty  a dostat se tam, kde jste vy?

Hodně kapel nám poslalo svoje linky, s tím, že nás požádali, jestli bysme si to neposlechli a popřípadě nezvážili jejich účast na našich koncertech jako hosty.

Já osobně jsem si dal na jednu A4 všechny ty kapely a odškrtával jsem si, která kapela je dobrá a která se mi nelíbí a pak jsme ty kapely co se nám líbili rozdělili do různých měst, které jsme v rámci tour navštívili.

A co musí dělat? Musí makat.Tvrdě makat. Nestačí mít internet, pěkné fotky z Photoshopu a třicet fanynek, které je budou na diskuzi vychvalovat jací jsou krásní a úžasní.

My když jsme začínali, tak jak jsem říkal, nebyl internet, ale jen kýbl s lepidlem a plakáty. Chtěli jsme, aby se vědělo že máme koncert, šli jsme pěšky do Nitry a tam jsme plakátovali.

Spoustě kapel se v dnešní době nechce makat. Ale ono to není úplně na škodu. Spousta z nich na tomhle zkrachuje a zůstanou jen ty, co makají a zaslouží si být nahoře.

Co vás tak dlouho drží u muziky?

Asi to, že máme trošku takový nadhled. Máme svojí vlastní práci a neřešíme tu muziku v rámci jakéhosi "přežití", ve stylu "Musíme vydat každý rok desku, protože po desce se jede turné a pak jsou prachy".

Baví nás to a když jsou nápady na písničky, tak se vydáme do studia, tak jako právě teď v případě desky Právo na šťastie. Nikdo nás do ničeho nenutí, do ničeho netlačí. Snažíme se udržet si fanoušky. Někteří zůstanou, někteří přicházejí, odcházejí, tak to je a je to normální.

Mě nezbývá nic než poděkovat za rozhovor a popřát kapele Inekafe ještě spoustu dalších úspěšných let.