DWD.cz

Jak vidí frontman Mňágy Petr Fiala natáčení s kapelou, které se tento týden povedlo živě
zahrát na rozhlasové stanici BBC London (záznam interview zde)? „Dáreček byl od počátku
koncipován s tím, že na podzim 2012 bude mít pokračování. A právě k účasti na Dárečku 2
jsme oslovili kapelu Charlie Straight, a to ze stejného důvodu jako všechny ostatní kapely v
tomto projektu. Považujeme je za bezvadné a talentované hudebníky a byli jsme zvědavi, co
vytvoří,“ vysvětluje Fiala. Zpěvák Charlie Straight Albert Černý dodává, že jelikož jako
kapela zpívají anglicky, Goin‘ Blind se jim z výběru písní líbila nejvíce. Novou verzi této
písně muzikanti nahráli ve studiu Jámor v produkci Ondřeje Ježka.

„Pro mne to byla báječná neděle, během které jsem nenápadně pozoroval vznik nahrávky a
velice jsem si to užil. Cesta od prvotní Albertovy představy byla velmi přirozená, docela
netradiční - v úvodní části skladby hraje na elektrické bicí basák a ve druhé na živé bubny
klávesák. Kromě bubeníka byli ve studiu všichni, a každý z nich měl k songu co říct.
Klávesák je teda fakt extra třída, Albert ví, co chce, umí to ze sebe dostat a dopsal bezvadný
kus textu. Basák má zase výbornej cit a představu o produkci. Takže dobrý! Výsledná
nahrávka mi duchem, způsobem vzniku i zvukem trochu připomněla naše demáčové
nadšenecké začátky- jen možná o level výš. To byl taky důvod toho, proč jsme tuhle verzi
zařadili na Dáreček 2 jako první skladbu kompilace,“ popisuje vznik nahrávky Fiala.

Vít Haratek, spolužák Charlie Straight z třineckého gymnázia, už pro kapelu vytvořil
videoklip Platonic Johny, za který před třemi lety dostal cenu Anděl. „Když jsem předělávku
Goin‘ Blind slyšel, zdálo se mi, že je pod povrchem skladby ukryta spousta drobných emocí.
Byly to právě tyto drobnosti, s nimiž jsem chtěl pracovat a budovat kolem nich atmosféru.
Vizuálno postavené kolem úvodní a závěrečné věty „v posledním vagónu oslepen světlem,
semletý životem po celý čas“ a „dávno už nevnímám nic než jen tvoje teplo, jediné světlo“.
Hledání světla na konci tunelu, beznaděj, zoufalství, smíření, naděje a radost,“ vysvětluje
Haratek. Dodává, že jedna z věcí, která ho baví, je pocitová hřejivost a jiskra klasických
filmů. „Při vymýšlení jsem se proto snažil představovat si, jak by určitý typ záběru mohl být
ztvárněn před pětadvaceti až čtyřiceti lety. Při využívání starých technologií tak došlo třeba
taky na VHS kazety a CRT televize.“