DWD.cz

Koncert se měl původně konat v malé multifunkční hale ve Vítkovicích. Den před koncertem ale kapela oznámila, že kvůli velkému zájmu se akce přesouvá o kousek vedle - do ČEZ arény, domova ostravského hokeje. Vstupné bylo jednotné (350,-) a stylem „kdo dřív přijde, má lepší místo.“ My dříve přišli a ocitli se tak v první řadě, přímo před kytaristou Tomášem Varteckým (Lucie, Kollerband, nyní Kurtizány z 25. Avenue, partner Anny K. a majitel nejspíš nejdelších dreadů na české hudební scéně).

Ještě dvacet minut před osmou, což byl avizovaný začátek, byla ČEZ aréna celkem prázdná, až jsme začali spekulovat, zda přesunutí byl dobrý nápad. Ovšem posléze se jako zázrakem místa na sezení i stání rázem zaplnila, čímž se naše pochyby rozplynuly. Tipuju, že by mohlo být přítomno kolem pěti tisíc lidí, ale má schopnost odhadu je nevalná, takže bude jistější si počkat na nějaký oficiální údaj.

Dvacet minut po osmé vtrhly Wanastowky včele s Kodymem na pódium a koncert mohl začít – jak jinak, než titulní a stejnojmennou písní alba Letíme na Wenuši. Z nové desky zaznělo celkem pět kusů, tedy přesná polovina (Letíme na Wenuši, Kulomet, Korálky z Karneolu, Krew a stopy čarodějných bylin a Pod zemí mám swůj ráj). Že dle mého nejlepší píseň alba Veronika, případně další mé oblíbené songy Elektrický kytaristi či Serebrity do playlistu zařazeny nebyly, mi až tak nevadilo. Co vadilo více, z pro mě nejlepší desky Wanastowek (Torpédo) nezaznělo vůbec nic.

Dotknu se ohně, Lucie, Panic – to je výčet písní, stvořených pod hlavičkou Lucie, které byly v playlistu. Zvláště u prvních dvou jmenovaných člověk skoro viděl na pódiu Kollera a další členy Lucie… Nezbývá než doufat, že koncertu této léta rozpadlé nejlepší české kapely, se ještě dočkáme, jak Koller i Kodym nedávno naznačovali.

Počáteční obavy o čilost a živost publika, podložené zhlédnutím několika videí z předchozích zastávek turné, se tak úplně nepotvrdily. Ač by lidé mohli pařit ještě o trochu více, Ostrava se rozhodně neměla za co stydět. Zvláště při hitech jako Sbírka zvadlejch růží, Kouzlo, Nahá nebo Bedna od Whiskey publikum zpívalo z plných plic. Jak už to u velkých kapel bývá (a že Wanastowky nejsou žádnou „zas*anou klubovou kapelou“, jak při jednom rozhovoru poznamenal Kodym), přes přesně připravený playlist ani vlak nejede, takže se kapela vrátila jen jednou, aby zahrála tři přídavky a pak definitivně, po bezmála dvou hodinách, zmizela v šatně.

Suma sumárum, koncert byl ve všech aspektech skvělý – zvuk, světla, dokonce u dvou písní plály i ohně. A v neposlední řadě perfektní výkon kapely. Jedinou vadou na kráse byl fakt, že okamžitě po skončení koncertu začala ochranka vyhánět lidi ven, aby se hned mohlo rozebrat pódium a další věci, takže si zájemci nemohli počkat na případný podpis. Tak snad příště:)