DWD.cz

Široká nabídka hudebních stylů přilákala jak náročnější posluchače, tak lidi, kteří se
přišli „prostě“ pobavit. Na každém kroku jsem narážela do známejch tváří mých přátel, nejen
studentů. Ráda bych vzdala hold organizátorům za báječnej výběr polohy jednotlivých „stage“. Když
člověk dostane chuť na trochu jinou hudbu, jen se od-vlní o pár kroků dál. Ale příjemný prostředí dělá
svoje. I když všechny kapely, který jsem chtěla vidět perfektně navazovaly, tak jsem doplatila na svoji
výřečnost: zdržela jsem se při seznamování se s kapelou, potkala jsem spolužačku, která mě úspěšně
nalákala na další (tentokrát snad již skutečně) jarní festival Majáles. A při odchodu z Popocafepetlu
jsem se bohužel dozvěděla, že má další cesta je cíleprázdná, protože kapela První Hoře byla nucena
zrušit svůj koncert. Pohotoví pořadatelé však První Hoře nahradili jinou kapelou.

Přiznávám, že jsem velký milovník hudby a to samozřejmě nejde bez živejch koncertů. Ať
si říká kdo chce co chce, bejt svědkem hvězd světovýho formátu, bejt hlavou v několika tisícovym
davu může být nezapomenutelnej zážitek. Rozhodně se to ale nemůže rovnat tomu, když stojíš metr
od svejch oblíbenejch umělců, který jsou navíc studenti jako ty. Můžeš s nima jít pak na pivo, nebo
můžeš začít hrát v jejich kapele a nebo se s nima můžeš domluvit, že se uvidíte na nějakým dalším
koncertu, kterej odezní v rámci Majálesu.

Autor: TEREZA LANGROVÁ