Jak Hrad.cz, Veveří, ožil festivalem
Druhý srpnový víkend se pod hradem Veveří nedaleko brněnské přehrady konal hudební festival Hrady CZ a program jako tradičně nabízel zvučná jména hudební scény. Počasí bylo výborné, a tak se davy návštěvníků zdržely na akci až do samého závěru o sobotní půlnoci, kdy svou show končila skupina Kryštof.
- publikováno 14.08.2013
- Reporty
- trvalý odkaz: http://beta.dwd.cz/article/p-767
Už kolem poledne, kdy program začínal, byl areál plný návštěvníků lačnících po kvalitní hudbě. Nekonečné řady lidí před branami areálu potvrdily fakt, že i letos je o putovní festival Hrady CZ velký zájem. Loni zavítalo na osm zastávek Hradů 60 000 lidí a letošní rok bude tomuto číslu silně konkurovat.
Na Hradech se již stalo tradicí umisťovat dvě hudební stage nedaleko sebe a vyladit program tak, aby mezi vystoupeními jednotlivých hudebníků nebyly prodlevy. Jakmile jedna kapela dohrála své vystoupení, na druhém podiu se již otevírala opona. Výborně vymyšleno.
Podia byla trefně pojmenována Stage A a Stage B. Program na béčku v sobotu v poledne otevřela slovenská kapela Iné Kafe. Brněnské publikum uvítalo čtyřčlennou slovenskou formaci s otevřenou náručí. Už při prvních tónech kapely se tančilo a skákalo do rytmu a také sama kapela si koncert očividně užívala. Pod druhou stagí to také žilo, ale trochu jinak. Tomáš Klus zde měl začít hrát až ve 13 hodin, ale už v poledne se prostor pod podiem začal poměrně rychle zaplňovat. Sluníčko pražilo a nebylo se kam schovat. To ale fanoušky (nebo spíše fanynky) Kluse vůbec neodradilo a po hodině čekání na podium vtrhl jako vždy rozjuchaný Tomáš. Své největší hity jako Nina či Pánu Bohu do oken prokládal improvizovanými písněmi a vtipnými bonmoty. Po Klusovi hrála Vypsaná fixa. Pod podiem se skákalo do roztrhání těla, dál od něj se pohupovalo do rytmu nebo odpočívalo na dekách. Skupina kolem Márdiho nalákala pod stage pořádný dav, ale hlavní hvězdy programu měly teprve přijít.
Když ve tři hodiny začínala hrát kapela Mandrage, byly už v areálu tisícovky lidí a notovaly si nejznámější hity jako Hledá se žena, Šrouby a matice či Františkovy lázně. Jen těžko by se na Veveří našel někdo, kdo by tyhle hity neznal. Když kapela oznámila, že letos slaví 12 let od svého vzniku, někteří posluchači nemohli uvěřit, že kapela už tak dlouho působí a kroutili nevěřícně hlavami. Po skončení vystoupení nastala pod podiem opět menší tlačenice. To už se davy chystaly na vystoupení Anety Langerové. Ještě předtím ale měla svou chvilku slávy skupina Zrní. Tato sestava na Hradech vystupovala poprvé a produkci si řádně užívala. Zrní sice mnoho fanoušků k podiu nepřilákalo, ale folkrock se dobře poslouchal i vsedě či vleže z deky a kapela navodila příjemnou atmosféru. Za svůj debut na Hradech Zrní sklidilo velký potlesk.
V pět hodin na podium vyběhla jediná žena toho dne Aneta Langerová. Brněnské publikum Anetiny největší hity znalo a zpěvačka nechávala dav zpívat Vodu živou, Vzpomínku či Dokola, ovšem představila také songy z připravované desky. Na krátký moment muselo být vystoupení přerušeno, když Aneta oznámila, že se na festivalu našla malá holčička a pořádala rodiče, aby si ji u podia vyzvedli. Velký úspěch u fanoušků sklidila také píseň V bezvětří a zvláště sólo, při kterém Aneta hrála na kytaru a foukací harmoniku. Jen co dozněly poslední tóny přídavku Vody živé, na druhé stagi už se rozjížděli Wohnouti. Jako vždy plní energie. Fanoušci si zapařili na songy jako Rayda, Ganga nebo Sej-ko-no-pí.
Také Monkey Business předvedli skvělou show. Sladění do kožených kostýmů a s takovými hity jako Piece of my life, Slim Jim nebo My friends snad ani nemohli zklamat. Překvapením na podiu byla Aneta Langerová, která sice s kapelou nezazpívala, ale na jednu z písní si s frontmanem Ruppertem v objetí zatančila.
Pipes and Pints byla kapela, která některé návštěvníky poněkud zaskočila. Punkrock doplněný o hru na dudy příliš nezapadal do konceptu Hradů, ovšem tato neobvyklá kombinace přilákala mezi skalní fandy i řadu zvědavců a pod podiem se tak utvořil slušný kotel. Jestli někdo přijel na Veveří pogovat, při poslechu této formace z Prahy měl rozhodně šanci.
V devět večer už se začalo stmívat a své vystoupení zahájila kapela Nightwork. Světlené efekty, hudební um kapely a charisma zpěváka Vojtěcha Dyka měly úspěch. A největší ohlas sklidila píseň Já jsem gay, kterou Dyk věnoval Václavu Klausovi. Zpěvák skvěle komunikoval s publikem a Veveří si to užívalo. Tisíce a tisíce lidí si notovaly Čekám na signál nebo Gottovu převzatou Včelku Máju. Poslední kapelou na menší stagi B byli Portless. Kapela Kryštofa Michala hrála především songy od Michalovy bývalé kapely Support lesbiens. Ty měly velký úspěch. Menší už sklidily původní songy od Portless.
Kotel, který byl pod podiem na kapelu Nightwork se sice mírně zmenšil, jenže s blížící se jedenáctou večerní se to zase pod hradem Veveří začalo zaplňovat, protože se schylovalo ke koncertu největšího taháku festivalu, kapely Kryštof. A stejně jako v případě Nightworků tu byla skvělá světelná show, výborná hudba a charizmatický zpěvák. Richard Krajčo si koncert užíval a publikum bylo v extázi při písních Zatančím či Inzerát. Zazněly samozřejmě i starší hity jako Ženy, Atentát nebo Rubikon, při kterých Krajčo nechával několik tisíců lidí zpívat. V jednu chvíli ovšem fanouškům zatrnulo. To když v půlce koncertu vypadl na chvíli proud, podium pohaslo a najednou bylo ticho. Kapela výpadek pojala po svém a hrála bez proudu, což samozřejmě slyšeli jen ti, co byli nejblíže. Během chvilky už vše fungovalo tak, jak mělo a koncert pokračoval dál i s efektivními obřími bílými a červenými balóny. Překvapením pro Krajča bylo, když přišel na podium Matěj Ruppert a střihl si jednu píseň s kapelou. Celý festival na Veveří uzavřela krátce po půlnoci píseň, kterou původně Krajčo nazpíval s Tomášem Klusem, Cesta.
Pátá z osmi zastávek letošního ročníku putovního festivalu Hrady CZ se vyvedla na výbornou. Základem bylo krásné srpnové počasí. Organizátoři přesně dodrženým harmonogramem zajistili, aby se nikdo ani na chvíli nenudil a publikum pod hradem Veveří utvořilo skvělou atmosféru, kterou si pochvaloval nejeden hudebník. Nikdo nemohl odcházet nespokojen.