První a zároveň poslední koncert Visacího Zámku byl naplánován na 7. prosince 1982 na Strahov. Už předtím si kapela budovala image v klubu 007, kam členové chodili na koncerty různých kapel a se slunečními brýlemi a drsnými výrazy v obličeji seděli v koutku a pokřikovali ono slavné hurá, sláva. Není se tedy čemu divit, že fáma, která vypovídala o nejlepší punkové kapele, která zahraje toho dne na Strahově, vyšla právě z úst členů Visacího Zámku.
Například píseň Dopis, která vznikla v roce 1985. Již svým chaotickým začátkem v podobě dynamického „mlácení“ do piána signalizuje snahu po odlišnosti a originalitě. Z kytary stále slyšíme ony „punkové tři akordy“, avšak jak již zmiňovaný klavír, tak saxofon skladbu posouvají do dalších hudebních směrů. I přes typické punkové sloky zazpívané až s hereckým nasazením, kapelu nemohu zařadit do punkové sféry.
To jsem si tak jeden večer vyrazila na akci, jen tak se odreagovat, bez foťáku, bez jakýchkoliv plánů dělat rozhovory nebo fotit. Ten večer v brněnském klubu Desert hrála tehdy pro mě ještě neznámá kapela - Milestone.
Jaký šílenci se zapsali do vzpomínek punkových nadšenců? Pokračování nadupanýho článku vám na to všechno hustě odpoví!
Páté pokračování punkového blogu Olie Kovácsové nás zavede opět do osmdesátých let a tentokrát vyjeví i kapely známé mladším čtenářům, které tehdejší režim zákazů nezasáhl. A ptáte se, proč tyto kapely neměly veřejnou produkci zakázanou? Ba naopak, nikdy ji totiž neměly povolenou! V tom byl ten vtip...
... Inspirativní hudba se k nám dostávala různými kanály – Radio Luxembourg, Rock Palace na německé televizi u Oty Šnajdra, Luboš Koudělka měl tátu na montáži v Libii, ale nejvíc vozil Růžička z Jazzové sekce – Art Bears, Pere Ubu, Residents, Ebba Gron, Clash, Chrome, Chinas Comidas, Killing Joke a desítky dalších. To bylo jako zjevení – po těch Omegách, Uriah Heep, Deep Purple a Nazareth se najednou otevřel jiný svět...
Jak se říká "za Bolševika to u nás pankáči neměli snadný"... dost možná Vás trochu do správných kolejí uvede další dílek z blogu Olie Kovácsové! Tentokrát na téma "povědomí o zahraničním punku v Československu"...
… i přes opovrhování, přes tresty a pronásledování, přesto všechno šlo mladým punks v prvé řadě o jediné, a to o zábavu a prosazení sebe samotných. Komunistický režim je trestal, ale ani to jim nikdy nezabránilo v dalším hraní a provokaci…
Blíží se další kus turné kapely zakázanÝovoce a Totální Nasazení, a my dostali do rukou několik kusů placatých koleček s popiskem "Život se Tě neptá"... Tvrdě vyhlížející týpek s baseballovou pálkou napovídá, že k hooligans nebude tvorba moc daleko. Ale co, lepší než okounět bude určitě zapojit sluchové smysly a nedat na první dojem.
Československý punk byl specifický tím, že vše probíhalo v nesvobodném komunistickém režimu. Masa lidí neměla ani tušení, že nějaký punk existuje. Dění se odehrávalo hlavně v Praze. Později také v Teplicích, Písku či Brně. Každá kapela potřebovala mít svého tzv. zřizovatele a musela pravidelně absolvovat přehrávky, aby mohla koncertovat a oficiálně fungovat. Přehrávky se skládaly z živého vystoupení („dobrý“ vzhled byl podmínkou) a následovalo přezkoušení znalostí z hudební nauky.
